Sometimes the story is finished – and some people ask for more. Here is short epiloque but I think nothing will suprise you. Just a description of happily ever after.

ČESKY

Na dvou hrobech, které připomínaly zlé události, se málokdy někdo zastavil. Lord Milori ležel vedle mága Talbota. Zatímco jednoho zabili záměrně vojáci, druhému už nebylo z jeho zranění pomoci. Střepy se z roztržených střev špatně vyndávají a krev se do těla těžko vrací.

Talbotova hůl byla zničena, aby ji už nikdo nemohl zneužívat. Nebylo snadné zničit kouzelný kámen, ale nakonec se to přeci jen podařilo. Drahokam se rozpadl na mnoho nepoužitelných kusů – dva malé kusy nosila teď Slunečnice jako náušnice.

Hyacint před těmi událostmi neměl rád dvě věci: Redleafa a šachy. A teď tak rád chodíval hrát s Redleafem šachy. Vždy si dali při hře něco dobrého k jídlu a skvěle se bavili. Jen aby mohl Hyacint jít na takovou návštěvu, musel odejít z práce hned po pracovní době – nebral si už přesčasy jako dřív, raději ten čas vynaložil na cestu za tím, s kým sdílel několik týdnů sklepení.

Redleaf sice dále pracoval jako ministr, ale už nežil v paláci. Porušil tradici a našel si hezký dům nedaleko řeky. Ten dům se mu líbil vždy a tak nějak už léta snil o tom, že tam jednou bude žít. A sen si splnil. Až na to, že ve svých představách žil sám a tohle nebyl jenom jeho domov.

Redleaf žil po boku milovanou modroočky a byl spokojený. V dlani měl sice jizvu, jeho rána se hojila dlouho, ale byl na ni hrdý. Vždyť zabil chlapa, který chtěl zabít jeho – a nejen jeho, který napáchal tolik zla! Za tu "vraždu" ho nikdo nesoudil. Zároveň ho za ni nikdo neodměnil… Jenom Snowflake. Tolik se jí ulevilo, když už nežila ve stejném světě jako její tyran. Byla doma, byla v klidu a na útrapy postupně zapomínala. Jenom už nemohla mít děti… Ze všeho nejdříve si nechala ostříhat vlasy. Dlouhé jí moc slušely, ale při každém pohledu do zrcadla jí připomněly, čím vším si prošla – a tak se jich, i přes Redleafovy námitky, zbavila. A jemu pak nahrazovala tuhle ztrátu po nocích. Občas za celou noc naspali jen pár hodin, ale byli šťastní – a Redleaf ji měl alespoň v posteli. Snowflake totiž často spala na zemi. Strávila na zemi tolik nocí, že jí prostě občas nešlo v posteli usnout. Aby si tedy Redleaf pojistil že bude jeho láska spát v pohodlí, raději vždy přijal její krásu, kterou mu nabízela a vyčerpal ji tak moc, že se nemohla ani pohnout, natož od něj odejít. Vždyť to bylo krásné, když spolu byli nazí… Nazí, krom jednoho detailu: prstýnků.

Byly to už čtyři měsíce od svatby. Snowflake si vzala Redleafa, oddal je zimolesský předseda vlády – šlo o šlechtice stojícího v čele dočasně vládnoucí skupiny. Plánovalo se, že za čas se Zimolesa ujme sama Snowflake, ale zatím ne. Zatím na to nebyla připravená a nikdo nespěchal – urozeným pánům se líbilo mít takovou moc. A princezna měla dobrou učitelku – královnu.

Clarion strávila několik týdnů v péči lékařů, než se zotavila z účinků jedu, který jí byl takovou dobu podáván. Teď ale zase stála pevně na svých nohou. A byla svobodná. Manželovi nešla ani na pohřeb, chtěla na něj zapomenout. Za jedinou věc mu byla vděčná – za dceru. Clarion měla ze Snowflake radost, bělovláska byla milá a chytrá. Ale nestála o matčinu péči, nanejvýš o rady k panování. Královně to bylo líto, nejraději by své znovu nalezené děďátko líbala na tváře a doprovázela na nákupy i oficiální obědy, ale věděla, že si nic jiného než stát stranou nezaslouží – vždyť dala svou holčičku pryč… vystavila ji tak velikému nebezpečí! Za trest teď nemohla najít cestu k srdci své dcery a žila s vědomím, že nikdy nebude babičkou – a že už se nikdy nepoddá žádnému muži. Byla trochu osamělá, ale štěstí těžila z toho, že se alespoň směla dívat na kvetoucí štěstí mladé Snowflake.

Všichni byli nějakým způsobem šťastní, žili své životy. Ptáci zpívali. Vyletěli z hnízd, slétli z větví, celý den hledali žížaly a zrní. To proto, aby žili i další den. A příští den to dělali zas. A když přišel čas, našli si partnera a založili rodinu. Vychovali mláďata. Ptáčata vyrostla a vyletěla z hnízd. Slétla z větví. Hledat celý den žížaly a zrní. To aby žila další den. A tak to šlo znovu. A znovu. A znovu. – Život šel dál.

ENGLISH

On two graves that resembled evil events, no one ever stopped. Lord Milori lay beside the mage Talbot. While one was deliberately killed by soldiers, for the other there was no help from his injury. The shards are difficult to remove from the torn intestines and blood is hard to return to the body.

Talbot's magic stick was destroyed so no one could abuse it again. It wasn't easy to destroy the magic stone, but it was finally done. The gem had broken into many unusable pieces - two small Sunflower wore as earrings now.

Hyacint did not like two things before those events: Redleaf and chess. And now he went to play chess with Redleaf regularly. They always took something good to eat and had a great time playing. Only thing was there, Hyacint, if he wantes to go to such a visit, had to leave work briefly after working hours - he hadn't been taking overtime as before, rather spending the time traveling to see who he'd shared the basement with for weeks.

Although Redleaf continued to work as a minister, he no longer lived in the palace. He broke tradition and found a nice house near the river. He had always liked the house, and for some time he had dreamed of living there someday. And the dream came true. Except he lived alone in his imagination, and this wasn't only his home.

Redleaf lived beside his beloved blue-eyed and was satisfied. He had a scar in his palm, his wound had been healing for a long time, but he was proud of all troubles that had came with it. After all, he killed the guy who wanted to kill him - and not just him, who had done so much evil! Nobody judged him for this "murder." At the same time, no one rewarded him for it… Except Snowflake. She was so relieved that she no longer lived in the same world as her tyrant. She was home and gradually forgetting the hardships. But she couldn't have children anymore… First of all, she had her hair cut. Long was a good fit, but every time she looked in the mirror it reminded her of everything she'd gone through - and so, despite Redleaf's objections, she got rid of them. And then she was compensating him his this big loss at nights. Sometimes they slept for only a few hours but they were happy - and at least Redleaf had her in bed. Videlicet, Snowflakeoften slept on the floor. She had spent so many night at the ground she sometimes had troubles and couldn't fall asleep in bed. So, to insure that his love would sleep in comfort, Redleaf always accepted the beauty she was offering him and exhausted her so much she couldn't even move, let alone leave him. After all, it was beautiful when they slept naked… Naked, except for one detail: the rings.

It has been four months since the wedding. Snowflake married Redleaf, married by the Winterwoods Prime Minister - a nobleman who led a temporaral ruling group. It was planned that after some time Winterwoods would be taken over by Snowflake herself, but not yet. She wasn't ready yet, and nobody wanted her to hurry - aristocratic gentlemen liked to have power over the kingdom. And the princess had a good teacher - the queen.

Clarion spent several weeks in the care of doctors before recovering from the effects of the poison she had been given for so long. But now she stood firmly on her feet again. Ans she was free.

She didn't even go to her husband's funeral, all she wanted was to forget him. She was grateful to him for only one thing – for her daughter. Clarion was pleased with Snowflake, the princess was warmhearted, beautiful and smart. But she did not care for her mother's care, only for her advice for reign. The queen was sorry, she would love to kiss her newfound child on her cheeks and accompany her official lunches, but she knew she didn't deserve anything but stand aside – she had gave her little girl away, exposed her to such great danger! For punishment she could not find a place in her daughter's heart now and lived knowing she would never be a grandmother — and knowing she would never fall for any man again. She was lonely, but she was getting happines from at least looking – as she could not do anything more – at young Snowflake's and her husband's blooming happiness.

Birds were singing. They flew out of their nests, flew off the branches, looked for earthworms and grains all day. All of it to live another day. And they did it again on the next day. And when the time came, they found a partner and started a family. Raised chicks. Those little birds grew up and flew out of their nests. Flew off the branches. Looked for earthworms and grains. All of it to live another day. And so it went again. And again. And again. - Life went on.

THE END